Mám
rád okamžiky, ve kterých se množství lidí
spojí pod jednotnou ideu, a snaží se ji buď prosadit
a nebo si ji aspoň uchovat sami pro pro sebe. Mám tím
na mysli například 60. léta na západě, nebo
dobu okolo roku 1990 u nás.
Někteří
novináři tvrdí, že takový okamžik je i nyní.
Probouzí se totiž tzv. facebooková generace a snaží
se aktivně projevit v rámci naší společnosti.
Domnívám se, že dochází k zajímavému
fenoménu, kdy se mladí lidé snaží
ovlivnit dění v politice, řekněme zjednodušeně, ve svůj
prospěch, ale něco podobného létům 1968 nebo 1989
neexistuje.
V
šedesátých letech šlo na západě o mír(v
USA protesty proti Vietnamské válce), lásku,
svobodu, toleranci a hledání nekonzumních
hodnot(obliba zenbuddhismu). V roce 1989 došlo ve střední a
východní Evropě k silnému rozšíření
hnutí, které usilovalo o svobodnou společnost západní
podoby, a jeho noví, ale mnohdy bohužel krátkodobí,
příznivci se začali zajímat o české
intelektuální bohatství(zejména umění
undergroundu).
Byla v nich přítomná společná vize propojená s
ideály a snaha ji promítnout do vývoje
společnosti, čemuž mnoho lidí věnovalo čas a energii. A
tyto věci dnešní mladá „hnutí“ nemají.
Výjimku tvoří kampaň Inventura demokracie, které
jde o konkrétní cíle, jež mají zlepšit
fungování naší veřejné sféry.
Ale o žádnou společnou vizi nejde kampaním Vejce pro
Paroubka nebo aktuálnější Nechceme státní
maturity!. Vejce pro Paroubka je jenom vyjádřením
antipatií k určité osobě, což samo o sobě
neobsahuje žádné vize, které by mohly být
ostatním lidem nabídnuty. Ačkoliv nepopírám,
že izolovaný akt hození vajčka na někoho, komu
spousta přítomných lidí fandí, svědčí
o hrdinství, v masovém měřítku jde o davovou
psychózu, podobnou diskusím pod články
zpravodajských serverů, která hnaná nenávistí
ničí symbol života. Nehceme státní maturity!
je pouhým spojením většího množství
lidí, kterým ve velké míře vadí,
že musí v zájmu dosažení jistého
společenského statusu spojeného se vzděláním
vykonat větší míru aktivity v podobě učení
se. To sice není jediná motivace jejich činnosti, tou
druhou jsou nedobře připravené státní
maturity, ale ani to samotné nesvědčí o žádné
vizi ani o ideálech. Hodně o postojích k ideálům
a vyšším hodnotám vypovídá u tohoto
hnutí to, že jsou schopni se v zájmu svého cíle
spojit s člověkem, který se chce do politiky dostat na
základě stovek milionů ze svého podnikání.
A na adresu mladé generace je nutno dodat, že zatímco
Inventura Demokracie má na Facebooku jenom 1000 fanoušků,
ostatní dvě zmíněné kampaně dosáhly
počtu 50 000 fanoušků.
Nechci
kritizovat současnou mladou generaci jako celek. Když o ni
přemýšlím, mám důvod mít radost. Stále
častěji objevuji mladé lidi, kteří nechtějí
jen sledovat seriály a filmy a chlastat, ale o něco jim jde.
Jenže nejde o viditelnou masu, ale o jednotlivce, kteří
zadarmo a neviditelně věnují volný čas svému
ideálu. Propagují Fair Trade, chodí se s Hnutím
Brontosaurus starat o přírodu, pomáhají Rómům
řešit jejich problémy atp. Ti jsou pro mne nadějí
dobrého vývoje společnosti. Teprve když se toto
chování stane normou, když se ještě více
zvýší množství takových lidí,
když se podaří vytvořit silnou občanskou společnost,
teprve pak bude možné mluvit o nové generaci
angažovaných lidí.
Neznám
prostředí USA na vlastní kůži, ale dle zpráv
z různých médií tam existuje tzv. Generace We,
kterou právě charakterizuje to, čeho si cením.
Dobrovolná trvalá práce ve stínu, které
jde o prosazení něčeho, co má pro jedince hodnotu.
Možná se ale jedná o mediální bublinu.
Chci na
tomto blogu mimo jiné podrobit kritice to, co média
vnímají jako současnou angažovanou mladou generaci, a
ukazovat pozitivní příklady toho, co tímto dle
mého názoru opravdu je, co považuji za skutečné
pokračovatele atmosféry doby světových šedesátých,
případně raných českých 90. let. Ale jsem
mladý, nemám patent na pravdu ani na rozum, nemám
možná ani plnohodnotné právo na to něco
vyzdvihovat, ale berte můj blog spíše jako souhrn postřehů
a dojmů jednoho člena mladé generace.