Mám rád jakékoliv
okamžiky, kde se větší množství lidí spojí
pod nějakou jednotnou ideu, a snaží se ji buď prosadit a
nebo si ji aspoň uchovat pro sebe. Podobně jako k tomu došlo v
60. létech na západě, nebo okolo roku 1990 u nás.
Někteří novináři tvrdí, že takový okamžik je i nyní,
kdy se probouzí tzv. Facebooková generace a snaží
se aktivně projevit v rámci naší společnosti.
Domnívám se, že dochází k zajímavému
fenoménu, kdy se mladí lidé snaží
ovlivnit dění v politice a na veřejnosti řekněme ve svůj
prospěch, ale něco podobného létům 68, 89, dle mého
názoru zcela jistě neexistuje.
V šedesátých
letech šlo na západě o mír(Vietnamská válka), lásku, svobodu,
toleranci, hledání nekonzumních hodnot, jako
například vyšší moudrost(obliba zenbuddhismu). V
roce 1989 došlo ve střední a východní evropě
k probuzení hnutí, které chtělo svobodu, jeho
příznivci se začali krátce zajímat o české
intelektuální bohatství, atp.
Vždy zde byla nějaká společná
vize propojená s ideály, snaha ji promítnout do
vývoje společnosti a u mnohých lidí taky věnování energie. A toto jsou věci které
mnohé dnešní mladé „hnutí“ nemají.
Vyjímku tvoří Inventura demokracie, té jde o
konkrétní cíle, které mají zlepšit
fungování naší společnosti. Ale o žádnou
společnou vizi nejde ani kampani Vejce pro Paroubka ani současné
aktualitě Nechceme státní maturity!. Vejce pro
Paroubka je jenom vyjádřením antipatií k nějaké
osobě, což samo o sobě nemůže vést k vytvoření
žádných vizí, kterými by se měla
společnosti nebo nějaká subkultura řídit. Ačkoliv
nepopírám, že izolovaný akt hození
vajčka na někoho, komu spousta přítomných lidí
fandí, svědčí o hrdinství, v masovém
měřítku jde o davovou psychózu, podobnou diskusím
pod články zpravodajských serverů, která hnaná
nenávistí ničí symbol života. Nehceme státní
maturity! Je jenom spojením množství lidí,
kterým ve velké míře vadí, že musí
v zájmu dosáhnutí společenského statusu
a ocenění svého vzdělání vykonat
nějakou aktivitu, učit se. To sice není jediná
motivace jejich činnosti, tou druhou jsou nedobře připravené
státní maturity, ale ani to samotné nesvědčí
o žádné vizi ani o ideálech. Hodně o postojích
k ideálům a vyšším hodnotám vypovídá
to, že se jsou títo lidé schopní se v zájmu
svého cíle spojit s člověkem, který se chce do
politiky dostat na základě stovek milionů ze svého
podnikání. Zajímavé je, že zatímco
Inventura Demokracie má na Facebooku jenom 1000 fanoušků,
ostatní dvě zmíněné kampaně dosahují
počtu fanoušků 50 000.
Ale nechci kritizovat současnou mladou
generaci jako celek. Když ji vnímám a přemýšlím
o ní, mám důvod mít radost. Stále
častěji objevuji mladé lidi, kteří nechtějí
jen sledovat seriály a filmy, chlastat, ale o něco jim jde.
Jenže nejde o viditelnou masu, ale o jednotlivce, kteří
zadarmo a neviditelně věnují volný čas své
dobrovolné činnosti. Propagují Fair Trade, chodí
se s Hnutím Brontosaurus starat o přírodu, pomáhají
Rómům řešit jejich problémy atp. Ti jsou pro mne
nadějí dobrého vývoje společnosti. Teprve
když se toto chování stane normou, když se ještě
více zvýší množství takových
lidí, když se podaří vytvořit silnou občanskou
společnost, teprve pak bude možno mluvit o nové generaci
angažovaných lidí.
Neznám prostředí USA,
ale co vím z některých informačních zdrojů,
existuje tam tzv. Generace We, kterou právě charakterizuje
to, čeho si cením. Dobrovolná trvalá práce
ve stínu, které jde o prosazení něčeho, čemu
ten konkrétní člověk přisuzuje hodnotu. Možná
se ale jedná o mediální bublinu.
Chci na tomto blogu mimo jiné
podrobit kritice to, co média vnímají jako
současnou angažovanou mladou generaci, a ukazovat pozitivní
příklady toho, co tímto dle mého názoru
opravdu je, co považuje za skutečné pokračovatele atmosféry
doby světových šedesátých případně
raných českých 90. let. Ale jsem mladý, nemám
patent na pravdu ani na rozum, nemám možná ani
plnohodnotné právo na to něco vyzdvihovat, ale berte
můj blog spíše jako souhrn postřehů a dojmů jednoho člena
mladé generace.